Neni osklivych zen...
“Neni osklivych zen, jsou jen zeny, ktere se neumi udelat krasnymi.”
“No nazdar, to jsem se zase vyparadila!”, byla moje slova, kdyz jsem se dnes pred odchodem z domu podivala do zrcadla.
To jsem cela ja, pitominky, na to me uzije, ale abych se solidne oblekla, na to jsem kratka. Kdo me zna, vi, ze neprehanim J
Kdyz o tom tak premyslim, tak vidim, ze to mam dany uz od malicka J Bracha je jen o rok starsi, takze jsem logicky (a prakticky) dedila vsechno obleceni po nem… A s timto “zvykem” jsem v podstate vyrostla… Teda uz nededim obleceni po brachovi J, ale ty kosile a kalhoty mi zustaly J. Jen kdybych to umela dat dohromady J
Lenco, nikdy nezapomenu na Tvoji story, kdyz jsme se zase jednou po letnich prazdninach stehovaly na koleje. Vasi Te do Pardubic vezli napakovanou autem… A Ty jsi jim rikala – “ja tu jedu napakovana a vsadim se, ze Zuzka prijede jen se dvema kosilema a jednema gatama” (omlouvam se za nepresnou moravstinu J )… No a nezklamala jsem Te… Prijela jsem jen se svoji krosnickou a teda, abych to uvedla na pravou miru, mimo dvou kosil a gati jsem jeste mela tricko a pyzamo…
Nu, od te doby se muj satnik ponekud zmenil. Naopak, rekla bych, ze vlastnim par peknych kousku obleceni J Ale to samo o sobe zrejme nestaci. I kdyz se inspiruji zenami kolem a lepim si obrazky z modnich casopisu na dvere skrine (no jo Kato, delam to porad), tak si to sama na sebe proste nevykombinuju…
Nejhorsi je, ze tim padem ani neporadim v oblekani Stevovi… Tam je to jeste horsi, protoze Steve je barvoslepy, takze je na mne i kombinovani barev…
Nicmene neklesam na mysli. Nedavno jsem cetla rozhovor s Lucii Vybornou a tam o ni psali, ze je znama svym nevkusem… Takze kdyz jde pracovat do televize, tak ji tam obleknou od hlavy az k pate, aby to stalo za koukani J No a muj problem je vyresen. J
Takze vsem preji krasny den a ja si jdu hledat svou osobni kostymerku…
pusu zu
