Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neni osklivych zen...

5. 9. 2007

“Neni osklivych zen, jsou jen zeny, ktere se neumi udelat krasnymi.”

“No nazdar, to jsem se zase vyparadila!”, byla moje slova, kdyz jsem se dnes pred odchodem z domu podivala do zrcadla.

To jsem cela ja, pitominky, na to me uzije, ale abych se solidne oblekla, na to jsem kratka. Kdo me zna, vi, ze neprehanim J 

Kdyz o tom tak premyslim, tak vidim, ze to mam dany uz od malicka J Bracha je jen o rok starsi, takze jsem logicky (a prakticky) dedila vsechno obleceni po nem… A s timto “zvykem” jsem v podstate vyrostla… Teda uz nededim obleceni po brachovi J, ale ty kosile a kalhoty mi zustaly J. Jen kdybych to umela dat dohromady J 

Lenco, nikdy nezapomenu na Tvoji story, kdyz jsme se zase jednou po letnich prazdninach stehovaly na koleje. Vasi Te do Pardubic vezli napakovanou autem… A Ty jsi jim rikala – “ja tu jedu napakovana a vsadim se, ze Zuzka prijede jen se dvema kosilema a jednema gatama” (omlouvam se za nepresnou moravstinu J )… No a nezklamala jsem Te… Prijela jsem jen se svoji krosnickou a teda, abych to uvedla na pravou miru, mimo dvou kosil a gati jsem jeste mela tricko a pyzamo…

Nu, od te doby se muj satnik ponekud zmenil. Naopak, rekla bych, ze vlastnim par peknych kousku obleceni J Ale to samo o sobe zrejme nestaci. I kdyz se inspiruji zenami kolem a lepim si obrazky z modnich casopisu na dvere skrine (no jo Kato, delam to porad), tak si to sama na sebe proste nevykombinuju…

Nejhorsi je, ze tim padem ani neporadim v oblekani Stevovi… Tam je to jeste horsi, protoze Steve je barvoslepy, takze je na mne i kombinovani barev…

Nicmene neklesam na mysli. Nedavno jsem cetla rozhovor s Lucii Vybornou a tam o ni psali, ze je znama svym nevkusem… Takze kdyz jde pracovat do televize, tak ji tam obleknou od hlavy az k pate, aby to stalo za koukani J No a muj problem je vyresen. J 

Takze vsem preji krasny den a ja si jdu hledat svou osobni kostymerku…

pusu zu